Galerie při pražských vysokých uměleckých školách a problematika jejich identity

Galerie AMU, Galerie VŠUP, Galerie AVU a Galerie Pavilon

 

Vzdělávací program (PDF)

https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcoLWdQNENsQ0x2QWM/edit?usp=sharing

 

Klíčová slova: školní galerie, studentské projekty, výstavní plán, výběrové řízení, kurátorský dohled, koncepce, situace, klauzurní práce, výměnné výstavy, testovací prostor, systém školství vs. galerijní systém, grantová politika Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva kultury a Magistrátu hl. m. Prahy, financování školou

 

Informace o galeriích

 

Galerie AMU
 

 

Vznikla v roce 2008 z potřeb Katedry fotografie FAMU, která neměla kde vystavovat závěrečné práce svých studentů. Je primárně zaměřená na fotografii a nová média, ale vystavují zde i studenti ostatních kateder. Galerie sídlí v Hartigovském paláci na Malostranském náměstí a skládá se ze tří sálů. Právě umístění galerie v historické budově však způsobuje značné problémy. Gotické lomené klenby totiž příliš člení prostor. Velké nebo multimediální projekty se sem špatně umisťují, a proto je v  jednom sále předsazená panelová stěna.

Galerie pořádá ročně kolem 11 výstav. Výstavní projekty jsou vybírány, na základě výběrového řízení, uměleckou radou, složenou ze zástupců všech tří fakult školy a vedoucího galerie. Do výběrového řízení se přihlašuje již kurátorsky zaštítěný projekt, přičemž nezáleží na tom, jestli má kurátorský dohled některý z vyučujících školy, student nebo zavedený kurátor. Nejčastěji se v galerii pořádají výběrové skupinové výstavy studentů. Mimo nich se zde vystavují i závěrečné práce všech studentů školy. Obhajoby prací pak probíhají přímo v galerii. O prázdninách galerie vystavuje již zavedené umělce s malými finančními nároky. Ideálně se zde tedy reprízují již připravené výstavy, které se uzpůsobí danému prostoru.

Galerii financuje škola a granty.

Galerie VŠUP

 obr. Galerie VŠUP, zdroj: artalk.cz

 

Vznikla v roce 2000 v jednom z ateliérů školy. Sídlí na Náměstí Jana Palacha. Zaměřuje se na mladé výtvarníky, především studenty. Výstavní plán je utvářen na základě rozhodnutí komise, složené z interních členů školy i externistů. Komise vybírá z projektů, které se přihlásily do výběrového řízení, probíhajícího vždy před létem. Každý projekt musí mít svého garanta, většinou někoho z vyučujících, který ve spolupráci se studenty „kurátoruje“ danou výstavu.

 

Galerie ročně pořádá cca 10 výstav. Mimo tří studentských výstav v letním a tří studentských výstav v zimním semestru hostí i dvakrát ročně výstavu klauzurních prací Artsemestr a jednou ročně diplomových prací Diplomky. Dalšími pořádanými výstavami jsou retrospektivní výstavy zahrnující absolventy školy a jejich vyučující nebo výstavy výměnné. Galerii VŠUP mohou vystavovat i externí vystavovatelé, pro ty je však tato možnost zpoplatněna 20 000 - 40 000 Kč dle délky výstavy. Mimo to je galerie financována školou a z grantů.

Galerie AVU

 

obr. GAVU, zdroj: AVU - Béla Remák

 

Vznikla v roce 1993 (po revoluci a obměně profesorského sboru) z potřeby mít vlastní výstavní prostor. Nachází se v  bývalém ateliéru školy, v ulici s příznačným názvem U Akademie. Funguje jako testovací prostor pro studenty školy, kteří se pořádáním výstav učí nejenom vytvářet, ale i obhajovat svá díla, pracovat s prostorem, s návštěvnickou kritikou a chválou. Mimo studentských výstav v galerii probíhají přibližně dvakrát do roka výměnné výstavy studentů z jiných uměleckých škol. Klauzurní práce se z důvodu malého prostoru vystavují v jednotlivých ateliérech. Výstavní projekty jsou vybírány na základě výběrového řízení dvakrát do roka. Žádosti o granty tedy nejsou formulovány na základě výstavního plánu, ale vychází ze zkušeností z předchozích let a z historie školy. Galerie je financována udělenými granty a školou, která kromě GAVU finančně podporuje i Galerii Pavilon.                                             

 

Galerie Pavilon

 

obr. Galerie Pavilon, zdroj: artalk.cz

 

Ačkoliv je provoz galerie hrazen z grantových prostředků AVU, nevznikla z popudu školy. Je menší a má jiné poslání než školní galerie. Mezi výše uvedenými galeriemi má tedy výjimečné postavení. Přesto však výstavní plán tvoří zhruba z poloviny studenti AVU.

 

Galerie vznikla roku 2007 původně v jednom z prázdných obchodů, které škola pronajala ve Vinohradském pavilonu. Založila ji trojice studentů J. Pfeifffer, A. Čermák a P. Sterec, kteří nechtěli studio nebo ateliér, ale výstavní prostor mimo školu. Ve Vinohradském pavilonu galerie fungovala pouze jeden semestr. Pak se do pavilonu vrátili obchodníci. Zakladatelé galerie však nechtěli, aby celá myšlenka zanikla, a proto našli nový prostor v blízkosti Karlova mostu. Kůlnu Pfeifferovy rodiny a jejich souseda. Škola zaplatila rekonstrukci prostoru, domluvila pronájem za symbolickou částku a poskytla desky z Rittsteinovy výstavy. Ostatní práce byly provedeny svépomocí.

 

Nová galerie dostala jméno Pavilon, aby byla zachována návaznost na předchozí umístění galerie. Pavilon dával studentům první možnost vystavovat v prostoru, který, narozdíl od větší GAVU, byli schopni obsáhnout. Změna nastala v roce 2008. Galerií, které se profilovaly na první výstavy studentů, bylo najednou hodně, a tak přišel nápad na změnu koncepce. J. Pfeiffer se spojil s T. Vaňkem, vyučujícím na AVU, a vytvořili koncepci tzv. situací. Situace fungují na principu interaktivity mezi umělcem a diváky a nabízí tak autorům novou zkušenost s výstavnictvím, kde se opravdu jde s kůží na trh. Situace je „bytí v čase s diváky“. Většinou se jedná o performance, které nejsou vždy dopředu připravené. Důležitým principem je i dokumentace jednotlivých situací, umístěná na webových stránkách galerie.

 

Fotografie či videozáznamy zde neumožňují pouze zprostředkování akce, ale fungují i jako samostatná díla. Mnozí „situátoři“ s tím už dopředu počítají a téma situace na webových stránkách dále rozvíjejí nebo vytvoří dokonce projekt nový. Zacílení pouze na daný moment/situaci podporuje také fakt, že se umělci nemusí starat o žádné organizační a propagační záležitosti. Každá situace má číslo a pozvánka je rastr, do kterého se doplňují informace. Často není dopředu znám název situace, takže diváky může nalákat pouze jméno umělce. Díky situacím je Galerie Pavilon velmi nenáročným, nízkonákladovým projektem, který však přichází s něčím novým. Mám pocit, že se nejedná o Galerii Pavilon, ale spíše jen o Pavilon, zajímavý koncepční projekt, který snad bude mít v brzké době i své teoretické zpracování.

 

Problematika identity galerií při uměleckých vysokých školách

 

Problém vzniká právě spojením školského systému a systému galerijního. Oba jsou velmi specifické a spíše rozdílné než shodné. Jeden stojí na přísném systému, řádu a druhý se naopak nijak nevyhraňuje. Proto jejich spojení v mnohém skřípe.

 

Hlavní problematickou oblastí jsou finance. Školy své galerie sice dotují, ale hlavní finanční zdroj tvoří granty. Bez těchto grantů, které jsou získávány buď na základě výstavního plánu, anebo jen na základě tradice a dobré pověsti, by některé galerie vůbec nemohly fungovat. Galerie se každoročně ucházejí o granty Magistrátu hlavního města Prahy a granty Ministerstva kultury České republiky. Úspěšné jsou pouze v prvním případě. Ministerstvo kultury má, kromě nedostatku peněz, prý pocit, že galerie tohoto typu spadají pod ministerstvo školství a na jejich financování by se tedy měli podílet školy samy.

 

Jak ale podobné galerie specifikovat, kam je pro podobné potřeby zařadit? Např. Galerie AVU (GAVU), už dává jasně najevo ve svém podtitulu „testovací prostor“, že se jedná o místo, kde si studenti mohou testovat své schopnosti a dovednosti. A to se vším všudy. Od zpracování projektu až po instalaci, vernisáž a deinstalaci. Podle mého názoru je v takovém případě galerie součástí praktické výuky, a měla by tedy být pod patronací ministerstva školství.

 

U některých galerií to však není tak zřejmé. Například napojení Galerie AMU (GAMU) na školu tak těsné není. I když zde probíhají zejména skupinové výstavy studentů školy nebo výstavy klauzurních prací, o letních prázdninách se galerie snaží vystavovat již zavedené umělecké osobnosti. Funguje tedy napůl jako galerie školní a napůl jako klasická veřejná galerie. Rozhodnout tedy, do jaké spadá oblasti, a kdo by se měl podílet na jejím financování, je velmi těžké.

 

Zvláštní postavení v případě financování hrají samotné školy. I když galerie vznikly na jejich popud (mimo Galerii Pavilon), neuznávají, že jsou galerie plně jejich a omezují se pouze na placení provozních nákladů (mnohdy je ani nelze oddělit, protože výstavní prostor je součástí školní budovy). Vzniká tak poněkud paradoxní situace, ve které jsou galerie vedené jako samostatné subjekty, ale nemají vlastní zaměstnance, prostory, finance, samostatnou propagaci apod. Disponují pouze penězi získanými z grantů. Často ale právě spojení školního prostředí a výstavní instituce znemožňuje o některé granty žádat. Například jednou z podmínek výběrového řízení ministerstva kultury na podporu galerií je minimálně 30% finanční spoluúčast žadatele o grant. Žadatelem však nejsou školy, ale galerie. A ty jsou neziskové, negenerují žádné příjmy, takže se nesením 30% nákladů na projektu podílet nemohou. Dalším úskalím bývá, že ministerstvo každý rok specifikuje tematické okruhy projektů, které mohou být do výběrového řízení přijaty. Například pro rok 2013 je podpora zaměřena na prezentaci sbírek muzeí a galerií přes internet a na prezentaci sbírek formou odborných katalogů.

 

Dobrou zkušenost mají galerie s jednoletými granty Magistrátu hlavního města Prahy, které nejsou tak úzce specifikované. Grantová kritéria vycházejí z hodnocení dosavadních činností žadatele, kvality předkládaného projektu (soulad s koncepcí kulturní politiky Magistrátu hl. m. Prahy, umělecká kvalita a jedinečnost, připravenost projektu, kvalita zpracování žádosti, atd.) a ekonomických parametrů projektu.

 

Dalším problémem jsou návštěvníci, a to hlavně otázka, jak je do galerie přilákat. S tím souvisí i lokace jednotlivých galerií. Pokus vystavit Diplomanty AVU v deseti ateliérech školy skončil krachem. Výstavu shlédlo minimum diváků, protože nebyla v centru města v prestižním výstavním prostoru. Ani návštěvní hodiny galerií nejsou příhodné. Galerie, které jsou přímo součástí školní budovy (např. GAVU), se musí podřídit chodu vyučování. O víkendech a prázdninách tedy bývá zavřeno.

 

Otázka, kterou se ptáme po identitě těchto výstavních institucí, zní: Jsou součástí systému školství nebo umělecké scény?

 

Z výše uvedených důvodů je nutné galerie při vysokých uměleckých školách zařadit do systému. Není totiž jasné, kam spadají, a proto jedno ministerstvo svaluje odpovědnost za ně na druhé. A finanční situace galerií se nelepší. Z uměleckého hlediska žádné přesné systematické zařazení nepotřebujeme. Naopak.

 

Spojení galerijního a školního prostředí má své nevýhody, ale je v mnohém užitečné. Školní galerie totiž dávají příležitost jak vystavujícím studentům, tak návštěvníkům. Studentům poskytují první možnost vystavovat a mohou tak být odrazovým můstkem pro jejich budoucí kariéru.  Návštěvníky poučují o nových myšlenkách a přístupech ve výtvarném umění. Ukazují, kdo bude v následujících letech ovlivňovat kulturní scénu.

 

 

B. Oberhelová, leden 2013

 

Vzdělávací program (PDF)

https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcoLWdQNENsQ0x2QWM/edit?usp=sharing