GASK
Vzdělávací program (PDF)
Klíčová slova: galerie, krajská instituce, prostor,
expozice, návštěvník, prezentace, propagace, zázemí, program, sbírka, výstava,
město, historie, jezuité
Kutná Hora s jezuitskou kolejí na rytině ze 17. Století (v
době pořízení rytiny kolej ještě nestála, ve skutečnosti je mnohem větší).
Galerie Středočeského kraje je v jednom z nejkrásnějších
středočeských měst – v Kutné Hoře. Nevím, kolik lidí, ať už z Prahy nebo ze vzdálenějších
míst, se do Kutné Hory vypraví „jen“ kvůli galerii. Ale domnívám se, že
z řad běžných návštěvníků asi málokdo. Proto se přímo nabízí nápad spojit
návštěvu galerie s prohlídkou města. Kutná Hora je pro čechy významná svou
historií, stříbrnými doly, ražbou mincí, gotikou, Jagellonci, Santinim, pro
cizince je zase zajímavé vidět na své cestě do Čech i jiné město než Prahu,
menší, ale o nic méně zajímavé.
Navíc z Prahy se sem dá velmi dobře dostat vlakem, cesta
trvá asi hodinu. Lepší je koupit si jízdenku do „Kutná Hora – město“, „Kutná
Hora – hlavní nádraží“, kam jezdí rychlíky od Prahy, je totiž od centra města
asi 2 km daleko a cesta vede podél rušné silnice a sídliště. Na hlavním nádraží
tedy raději přestupte na malý žlutozelený motoráček, který vás do města doveze.
Vystoupíte hned pod historickým centrem – u kostela Panny Marie Na Náměti, kde
je pohřben Petr Brandl, a vydáte se buď doprava nahoru uličkami na náměstí,
nebo doleva podél říčky Vrchlice, tam je vidět krásně celé město zezdola, a když
říčku překročíte, dostanete se přímo k Vlašskému dvoru a kostelu sv. Jakuba.
Mapa s vyznačenou trasou.
Galerie Středočeského kraje (dříve České muzeum výtvarného
umění) byla do Kutné Hory přesunuta z Prahy a slavnostně otevřena v květnu
v roce 2010. Tomu předcházely různé dohady mezi Prahou a krajem a hlavně
celková rekonstrukce bývalé jezuitské koleje vedle chrámu sv. Barbory, kde
galerie sídlí. Tuto budovu získala galerie po dlouhém rozmýšlení „Co s tak
velkým objektem?“ Průčelí má délku 180 m, je zde 3000 m2 výstavní plochy a
veškeré zázemí galerie (depozitář, knihovna, kavárna, knihkupectví, ateliér,
kanceláře). Kolej byla postavena v polovině 18. století Domenicem Orsim a
Carlem Luragem pro jezuitský řád, který byl ale za nedlouho poté Josefem II.
zrušen, a budovu dostala armáda. Ta tu sídlila až do roku 1990. Potřebnou
rekonstrukci za skoro 300 milionů financoval středočeský kraj a EU.
Galerie má tedy k dispozici velké výstavní prostory a
možnost realizovat i méně obvyklé projekty. Je zde stálá expozice Sbírka 1 2 3,
která není sestavena podle stylů, období nebo umělců, ale podle toho, kdy bylo
dílo galerií zakoupeno. Do souvislostí se tak dostávají díla, která by jinak
asi vedle sebe „nevisela“. A dále zde probíhá současně několik dalších výstav.
Je tu i bílá místnost – white cube a černá – black box a další prostory na
doprovodné akce (přednášky, lektorské centrum, výukové programy pro školy,
dílny pro veřejnost, filmová kavárna, divadlo, festival, byt pro umělce, který
zde může nějaký čas tvořit). Většina z těchto doprovodných aktivit dobře
fungovala, až do změny vedení galerie, které nějaké programy zrušilo nebo
omezilo.
Prvním ředitelem GASKu byl Jan Třeštík, který předtím řídil
menší soukromou galerii v Praze. Už od počátku byl ředitelem dočasným, měl
hlavně galerii zavést a „rozjet“. Do dalšího výběrového řízení se už
nepřihlásil, a tak se ředitelkou stala Jana Šorfová, která dříve pracovala v
Muzeu Kampa – už tam s ní někteří umělci odmítli kvůli její nekompetenci a
organizační neschopnosti spolupracovat a v GASKu spor pokračoval. Paní Šorfová
se prý na místo ředitelky dostala neprávem a podvodem a hlavně proto, že se s
ní vedení kraje, který galerii využívá trochu i pro svou prezentaci, dobře
domluví. To ji totiž samozřejmě při všech možných protestech, kdy se
podepisovaly petice (Bojkot GASK), podpořilo. A tak spolu s ředitelem Třeštíkem
odešla z GASKu i spousta jiných zaměstnanců, ať už kurátorů nebo lektorů.
Je otázkou, jak moc takové spory mezi umělci + galeristy a
vedením + krajem jsou důležité pro „obyčejné“ návštěvníky galerie. Měli by
kvůli tomu na GASK zanevřít a na výstavy nechodit, i když jsou dobré, zajímavé
a jinde nejsou k vidění? To se už asi stalo, protože sem moc lidí nechodí.
Hodně návštěvníků „přitáhla“ na chvíli až výstava Europa Jagellonica. Je
pravda, že původní vedení bylo schopnější a „akčnější“ a všude je trochu vidět,
že v tom „má prsty“ kraj (dříve David Rath), ale když se chci podívat na
výstavu, nebo vzít děti ze školy do galerie na program, tak pro mě „tohle všechno
okolo“ není asi až tak podstatné. Nebo je?!
1 2 3 4 pohledy na GASK
Porovnejte sami.
Pohled 1: lektor „původního“ GASKu
Ve zkratce: pro nás byl GASK osobní záležitost, obětovali
jsme mu všechno. Lehce zjistíte, že původní tým GASK odstoupil kvůli nesouhlasu
se způsobem zvolení současné ředitelky.
Pohled 2: lektor GASKu podzim 2011 – jaro 2012
Lektorské oddělení fungovalo poměrně dobře, vše záviselo
především na vlastní iniciativě lektorů. Tedy vedoucí lektorského oddělení a
jednoho lektora na půl úvazek a dalších externích lektorů. Vzhledem
k nižšímu rozpočtu na lektorské oddělení jsme nemohli pomýšlet na žádné
větší investiční akce, které provázeli předchozí vedení, ale o to více jsme se
zaměřili na promýšlení jednotlivých lekcí k daným výstavám a také stálé
expozici. Galerie je dlouhodobě poznamenaná nezájmem návštěvníků, ale i
místních vzdělávacích institucí, které s ní prakticky nespolupracují,
ačkoliv mají jisté výhody např. vstupné zdarma atp. To se lektorské oddělení
snažilo změnit.
Kurátoři jednotlivých výstav se s námi snažili
spolupracovat, a přestože bylo vždy málo času, oddělení se snažilo připravovat
minimálně workshopy ke každé výstavě.
Galerie nabízí obrovský potenciál pro organizování lekcí pro
školy a workshopů k daným výstavám, je škoda, že tak jako v jiných
podobných institucích se na lektorské oddělení nedostává tolik finančních
prostředků, jak by bylo potřeba. Nicméně Gask by mohl velmi dobře plnit roli
velké regionální instituce, která láká návštěvníky i z daleka na velké
moderně pojaté výstavy.
Pohled 3: místní Matouš (20)
Byl jsem tam, chodil jsem tam častěji za minulého vedení,
jelikož bylo progresivnější (současné výstavy typu „naše uklízečky vybraly z
depozitářů, co se jim líbilo“, mě zrovna netáhnou). Naposled jsem tam byl na
Europě Jagellonice, která mě nadchla, což ale je zásluha kurátorů a rozhodně ne
ředitelky. Ta mi vadí ještě z toho důvodu, že z galerie vypudila festival
Creepy Teepee, který se teď koná v dost ošklivém areálu vysloužilého pivovaru.
To propojení výtvarného a hudebního umění se mi moc líbilo a přitáhlo do GASKu
a KH mladé lidi a hlavně cizince (když měl festival záštitu GASKu byl
navštěvovanější, teď spíš stagnuje a je pro partu věrných nadšenců - osobní
zkušenosti ze dvou navštívených ročníků). Nefunguje lektorské centrum, které se
soustředilo hlavně na region a školy, nefunguje filmová kavárna. Nefunguje
facebookový účet, žádné aktualizace, nejlacinější public relations na minimum.
To jsou podle mě velké mínusy, jelikož GASK ztratil kontakt s místními. Neznám
Kutnohoráka, který by do GASKu chodil, jelikož ho zajímá umění (což je tím, že
galerie teď vlastně nic nenabízí a jenom vytahuje kousky z depozitářů). V tuhle
chvíli je to zkostnatělá instituce, kterou GASK v začátcích určitě nebyl.
Řešením by určitě bylo zase zpátky rozjet lektorské centrum, věnovat se
začínajícím umělcům a přemluvit organizátory Creepy Teepee, aby se vrátili,
jelikož tyhle věci, bych řekl, pomáhaly i finančně (vzhledem k tomu, že Creepy
Teepee asi není ztrátové, když se opakovaně pořádá a nestojí za ním žádná
instituce, ale jen pár umělců).
Pohled 4: Klára B.
Můj pohled je vlastně trochu zkreslený, protože jsem nikdy
nebyla v „původním“ GASKu, takže nemůžu porovnávat. Na druhou stranu, podle
toho, co jsem slyšela za nadšení a chválu, to vypadá, že „původní“ GASK byl
skoro zázrak, a až se mi nechce věřit, že všechno tak dokonale fungovalo. Navíc
jestli všechno opravdu tak úžasně fungovalo, všechno logicky musí být horší, i
kdyby to bylo horší jen o trošku. A když by se porovnal GASK ne s GASKem
dřívějším, ale třeba s Národní galerií, myslím, že by z toho tak špatně
nevyšel. Nechci ale teď obhajovat současnou ředitelku, určitě to není dobře, že
někdo takový má na starost velkou (nebo spíš jakoukoliv) galerii, můžeme jen
doufat, že se vedení brzy změní.
Za poslední rok a kousek jsem byla v GASKu asi třikrát a
nevím, na co bych si měla stěžovat. Přijde mi zajímavá Sbírka 1 2 3, není
zvykem, aby exponáty byly „srovnány“ tímto způsobem. Navíc jde o díla velmi
dobrá a docela významná. Je tu místo ale i na jiné méně obvyklé projekty –
výstavy studentů uměleckých škol, instalace ve white cube, obrazy převedené do
reliéfu pro nevidomé. Přijde mi dobrý i projekt, kdy zaměstnanci galerie
vybrali z depozitáře obraz, který se jim líbil, a tak vznikla výstava. Myslím,
že je převzatý ze zahraničí, ale to nevadí, v Čechách jsem se s tím nikdy
nesetkala a je to dobrý způsob, jak z depozitáře „vytáhnout“ věci, které by
třeba dlouho jinak vystaveny nebyly. Naposledy jsem byla v GASKu na Europě
Jagellonice, což je obrovský projekt, který měl na starosti kunsthistorik Jiří
Fajt.
Jediné, co mi v galerii trochu vadilo, byla prezentace nebo
spíš sebeprezentace Středočeského kraje. To myslím do galerie, i když je to galerie
kraje, nepatří. Přišlo mi trochu, jako kdyby GASK a celá Kutná Hora, byly
takovou „výkladní skříní“ vedení kraje, hlavně hejtmana Davida Ratha. Na chodbě
v galerii bylo například takové „propagační“ video, jak pan hejtman zvedá ruku
na dražbě v Londýně, aby koupil kutnohorskou iluminaci z konce 15. století,
kterou pak městu věnoval. Z videa, to ale trochu vypadalo, že iluminaci koupil
jen proto, aby o ní nebo spíš o sobě mohl toto video natočit a promítat.
Překvapivě po zatčení Davida Ratha video z chodby galerie zmizelo.
Komentář k myšlenkové mapě: Myšlenkovou mapu jsem si dělala
spíš pro sebe, tak asi není příliš přehledná pro ostatní. Zapisovala jsem to,
co mi připadá nejpodstatnější nebo nejzajímavější, co jsem chtěla zapojit do
textu a nechtěla na to zapomenout. Uprostřed nahoře růžově orámovaná jsou
klíčová slova. Po levé straně je historie galerie jako instituce a objektu, kde
nyní sídlí. Dole od levé strany jsou informace k sbírce a výstavám, ty pokračují
částečně i od pravého horního rohu dolů, zde jsou ale i informace o cílech
galerie, o „speciálních“ programech, činnosti lektorského centra, v pravém
dolním rohu je pak velmi jednoduše naznačen spor mezi krajem + ředitelkou a
umělci. Informace o financích, kraji a městě jsou úplně uprostřed u názvu GASK.
Vše propojují šipky.
Zdroje a literatura:
BERGMANOVÁ, M.: Sbírka 1, 2, 3, Galerie Středočeského kraje,
Kutná Hora, 2010
HORAK, O. a kol.: Galerie Středočeského kraje – Východiska,
prostředky a cíle transformace, Galerie Středočeského kraje, Praha, Kutná Hora,
2009
České muzeum výtvarných umění v Praze, Centrum umění Kutná
Hora: České muzeum výtvarných umění v Praze, Praha, 2001
www.gask.cz (zdroj
obrázků)
K. Brožová, únor 2013
Vzdělávací program (PDF)
Žádné komentáře:
Okomentovat