GASK

 

Vzdělávací program (PDF)

https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcoWi1nNDBGTTlQeEU/edit?usp=sharing

 

Klíčová slova: galerie, krajská instituce, prostor, expozice, návštěvník, prezentace, propagace, zázemí, program, sbírka, výstava, město, historie, jezuité

 

Kutná Hora s jezuitskou kolejí na rytině ze 17. Století (v době pořízení rytiny kolej ještě nestála, ve skutečnosti je mnohem větší).

 

Galerie Středočeského kraje je v jednom z nejkrásnějších středočeských měst – v Kutné Hoře. Nevím, kolik lidí, ať už z Prahy nebo ze vzdálenějších míst, se do Kutné Hory vypraví „jen“ kvůli galerii. Ale domnívám se, že z řad běžných návštěvníků asi málokdo. Proto se přímo nabízí nápad spojit návštěvu galerie s prohlídkou města. Kutná Hora je pro čechy významná svou historií, stříbrnými doly, ražbou mincí, gotikou, Jagellonci, Santinim, pro cizince je zase zajímavé vidět na své cestě do Čech i jiné město než Prahu, menší, ale o nic méně zajímavé.

 

Navíc z Prahy se sem dá velmi dobře dostat vlakem, cesta trvá asi hodinu. Lepší je koupit si jízdenku do „Kutná Hora – město“, „Kutná Hora – hlavní nádraží“, kam jezdí rychlíky od Prahy, je totiž od centra města asi 2 km daleko a cesta vede podél rušné silnice a sídliště. Na hlavním nádraží tedy raději přestupte na malý žlutozelený motoráček, který vás do města doveze. Vystoupíte hned pod historickým centrem – u kostela Panny Marie Na Náměti, kde je pohřben Petr Brandl, a vydáte se buď doprava nahoru uličkami na náměstí, nebo doleva podél říčky Vrchlice, tam je vidět krásně celé město zezdola, a když říčku překročíte, dostanete se přímo k Vlašskému dvoru a kostelu sv. Jakuba.
 

 

Mapa s vyznačenou trasou.

 

Galerie Středočeského kraje (dříve České muzeum výtvarného umění) byla do Kutné Hory přesunuta z Prahy a slavnostně otevřena v květnu v roce 2010. Tomu předcházely různé dohady mezi Prahou a krajem a hlavně celková rekonstrukce bývalé jezuitské koleje vedle chrámu sv. Barbory, kde galerie sídlí. Tuto budovu získala galerie po dlouhém rozmýšlení „Co s tak velkým objektem?“ Průčelí má délku 180 m, je zde 3000 m2 výstavní plochy a veškeré zázemí galerie (depozitář, knihovna, kavárna, knihkupectví, ateliér, kanceláře). Kolej byla postavena v polovině 18. století Domenicem Orsim a Carlem Luragem pro jezuitský řád, který byl ale za nedlouho poté Josefem II. zrušen, a budovu dostala armáda. Ta tu sídlila až do roku 1990. Potřebnou rekonstrukci za skoro 300 milionů financoval středočeský kraj a EU.

 

Galerie má tedy k dispozici velké výstavní prostory a možnost realizovat i méně obvyklé projekty. Je zde stálá expozice Sbírka 1 2 3, která není sestavena podle stylů, období nebo umělců, ale podle toho, kdy bylo dílo galerií zakoupeno. Do souvislostí se tak dostávají díla, která by jinak asi vedle sebe „nevisela“. A dále zde probíhá současně několik dalších výstav. Je tu i bílá místnost – white cube a černá – black box a další prostory na doprovodné akce (přednášky, lektorské centrum, výukové programy pro školy, dílny pro veřejnost, filmová kavárna, divadlo, festival, byt pro umělce, který zde může nějaký čas tvořit). Většina z těchto doprovodných aktivit dobře fungovala, až do změny vedení galerie, které nějaké programy zrušilo nebo omezilo.

 

Prvním ředitelem GASKu byl Jan Třeštík, který předtím řídil menší soukromou galerii v Praze. Už od počátku byl ředitelem dočasným, měl hlavně galerii zavést a „rozjet“. Do dalšího výběrového řízení se už nepřihlásil, a tak se ředitelkou stala Jana Šorfová, která dříve pracovala v Muzeu Kampa – už tam s ní někteří umělci odmítli kvůli její nekompetenci a organizační neschopnosti spolupracovat a v GASKu spor pokračoval. Paní Šorfová se prý na místo ředitelky dostala neprávem a podvodem a hlavně proto, že se s ní vedení kraje, který galerii využívá trochu i pro svou prezentaci, dobře domluví. To ji totiž samozřejmě při všech možných protestech, kdy se podepisovaly petice (Bojkot GASK), podpořilo. A tak spolu s ředitelem Třeštíkem odešla z GASKu i spousta jiných zaměstnanců, ať už kurátorů nebo lektorů.

 

Je otázkou, jak moc takové spory mezi umělci + galeristy a vedením + krajem jsou důležité pro „obyčejné“ návštěvníky galerie. Měli by kvůli tomu na GASK zanevřít a na výstavy nechodit, i když jsou dobré, zajímavé a jinde nejsou k vidění? To se už asi stalo, protože sem moc lidí nechodí. Hodně návštěvníků „přitáhla“ na chvíli až výstava Europa Jagellonica. Je pravda, že původní vedení bylo schopnější a „akčnější“ a všude je trochu vidět, že v tom „má prsty“ kraj (dříve David Rath), ale když se chci podívat na výstavu, nebo vzít děti ze školy do galerie na program, tak pro mě „tohle všechno okolo“ není asi až tak podstatné. Nebo je?!

 

 

Expozice v galerii.

 

1 2 3 4 pohledy na GASK

Porovnejte sami.

 

Pohled 1: lektor „původního“ GASKu

Ve zkratce: pro nás byl GASK osobní záležitost, obětovali jsme mu všechno. Lehce zjistíte, že původní tým GASK odstoupil kvůli nesouhlasu se způsobem zvolení současné ředitelky.

 

Pohled 2: lektor GASKu podzim 2011 – jaro 2012

Lektorské oddělení fungovalo poměrně dobře, vše záviselo především na vlastní iniciativě lektorů. Tedy vedoucí lektorského oddělení a jednoho lektora na půl úvazek a dalších externích lektorů. Vzhledem k nižšímu rozpočtu na lektorské oddělení jsme nemohli pomýšlet na žádné větší investiční akce, které provázeli předchozí vedení, ale o to více jsme se zaměřili na promýšlení jednotlivých lekcí k daným výstavám a také stálé expozici. Galerie je dlouhodobě poznamenaná nezájmem návštěvníků, ale i místních vzdělávacích institucí, které s ní prakticky nespolupracují, ačkoliv mají jisté výhody např. vstupné zdarma atp. To se lektorské oddělení snažilo změnit.

 

Kurátoři jednotlivých výstav se s námi snažili spolupracovat, a přestože bylo vždy málo času, oddělení se snažilo připravovat minimálně workshopy ke každé výstavě.

 

Galerie nabízí obrovský potenciál pro organizování lekcí pro školy a workshopů k daným výstavám, je škoda, že tak jako v jiných podobných institucích se na lektorské oddělení nedostává tolik finančních prostředků, jak by bylo potřeba. Nicméně Gask by mohl velmi dobře plnit roli velké regionální instituce, která láká návštěvníky i z daleka na velké moderně pojaté výstavy.

 

Pohled 3: místní Matouš (20)

Byl jsem tam, chodil jsem tam častěji za minulého vedení, jelikož bylo progresivnější (současné výstavy typu „naše uklízečky vybraly z depozitářů, co se jim líbilo“, mě zrovna netáhnou). Naposled jsem tam byl na Europě Jagellonice, která mě nadchla, což ale je zásluha kurátorů a rozhodně ne ředitelky. Ta mi vadí ještě z toho důvodu, že z galerie vypudila festival Creepy Teepee, který se teď koná v dost ošklivém areálu vysloužilého pivovaru. To propojení výtvarného a hudebního umění se mi moc líbilo a přitáhlo do GASKu a KH mladé lidi a hlavně cizince (když měl festival záštitu GASKu byl navštěvovanější, teď spíš stagnuje a je pro partu věrných nadšenců - osobní zkušenosti ze dvou navštívených ročníků). Nefunguje lektorské centrum, které se soustředilo hlavně na region a školy, nefunguje filmová kavárna. Nefunguje facebookový účet, žádné aktualizace, nejlacinější public relations na minimum. To jsou podle mě velké mínusy, jelikož GASK ztratil kontakt s místními. Neznám Kutnohoráka, který by do GASKu chodil, jelikož ho zajímá umění (což je tím, že galerie teď vlastně nic nenabízí a jenom vytahuje kousky z depozitářů). V tuhle chvíli je to zkostnatělá instituce, kterou GASK v začátcích určitě nebyl. Řešením by určitě bylo zase zpátky rozjet lektorské centrum, věnovat se začínajícím umělcům a přemluvit organizátory Creepy Teepee, aby se vrátili, jelikož tyhle věci, bych řekl, pomáhaly i finančně (vzhledem k tomu, že Creepy Teepee asi není ztrátové, když se opakovaně pořádá a nestojí za ním žádná instituce, ale jen pár umělců).

 

Pohled 4: Klára B.

Můj pohled je vlastně trochu zkreslený, protože jsem nikdy nebyla v „původním“ GASKu, takže nemůžu porovnávat. Na druhou stranu, podle toho, co jsem slyšela za nadšení a chválu, to vypadá, že „původní“ GASK byl skoro zázrak, a až se mi nechce věřit, že všechno tak dokonale fungovalo. Navíc jestli všechno opravdu tak úžasně fungovalo, všechno logicky musí být horší, i kdyby to bylo horší jen o trošku. A když by se porovnal GASK ne s GASKem dřívějším, ale třeba s Národní galerií, myslím, že by z toho tak špatně nevyšel. Nechci ale teď obhajovat současnou ředitelku, určitě to není dobře, že někdo takový má na starost velkou (nebo spíš jakoukoliv) galerii, můžeme jen doufat, že se vedení brzy změní.

 

Za poslední rok a kousek jsem byla v GASKu asi třikrát a nevím, na co bych si měla stěžovat. Přijde mi zajímavá Sbírka 1 2 3, není zvykem, aby exponáty byly „srovnány“ tímto způsobem. Navíc jde o díla velmi dobrá a docela významná. Je tu místo ale i na jiné méně obvyklé projekty – výstavy studentů uměleckých škol, instalace ve white cube, obrazy převedené do reliéfu pro nevidomé. Přijde mi dobrý i projekt, kdy zaměstnanci galerie vybrali z depozitáře obraz, který se jim líbil, a tak vznikla výstava. Myslím, že je převzatý ze zahraničí, ale to nevadí, v Čechách jsem se s tím nikdy nesetkala a je to dobrý způsob, jak z depozitáře „vytáhnout“ věci, které by třeba dlouho jinak vystaveny nebyly. Naposledy jsem byla v GASKu na Europě Jagellonice, což je obrovský projekt, který měl na starosti kunsthistorik Jiří Fajt.

 

Jediné, co mi v galerii trochu vadilo, byla prezentace nebo spíš sebeprezentace Středočeského kraje. To myslím do galerie, i když je to galerie kraje, nepatří. Přišlo mi trochu, jako kdyby GASK a celá Kutná Hora, byly takovou „výkladní skříní“ vedení kraje, hlavně hejtmana Davida Ratha. Na chodbě v galerii bylo například takové „propagační“ video, jak pan hejtman zvedá ruku na dražbě v Londýně, aby koupil kutnohorskou iluminaci z konce 15. století, kterou pak městu věnoval. Z videa, to ale trochu vypadalo, že iluminaci koupil jen proto, aby o ní nebo spíš o sobě mohl toto video natočit a promítat. Překvapivě po zatčení Davida Ratha video z chodby galerie zmizelo.

 

 

Komentář k myšlenkové mapě: Myšlenkovou mapu jsem si dělala spíš pro sebe, tak asi není příliš přehledná pro ostatní. Zapisovala jsem to, co mi připadá nejpodstatnější nebo nejzajímavější, co jsem chtěla zapojit do textu a nechtěla na to zapomenout. Uprostřed nahoře růžově orámovaná jsou klíčová slova. Po levé straně je historie galerie jako instituce a objektu, kde nyní sídlí. Dole od levé strany jsou informace k sbírce a výstavám, ty pokračují částečně i od pravého horního rohu dolů, zde jsou ale i informace o cílech galerie, o „speciálních“ programech, činnosti lektorského centra, v pravém dolním rohu je pak velmi jednoduše naznačen spor mezi krajem + ředitelkou a umělci. Informace o financích, kraji a městě jsou úplně uprostřed u názvu GASK. Vše propojují šipky.

 

Zdroje a literatura:

BERGMANOVÁ, M.: Sbírka 1, 2, 3, Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora, 2010

HORAK, O. a kol.: Galerie Středočeského kraje – Východiska, prostředky a cíle transformace, Galerie Středočeského kraje, Praha, Kutná Hora, 2009

České muzeum výtvarných umění v Praze, Centrum umění Kutná Hora: České muzeum výtvarných umění v Praze, Praha, 2001

www.gask.cz (zdroj obrázků)

 

K. Brožová, únor 2013

 

Vzdělávací program (PDF)

https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcoWi1nNDBGTTlQeEU/edit?usp=sharing

Galerie při pražských vysokých uměleckých školách a problematika jejich identity

Galerie AMU, Galerie VŠUP, Galerie AVU a Galerie Pavilon

 

Vzdělávací program (PDF)

https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcoLWdQNENsQ0x2QWM/edit?usp=sharing

 

Klíčová slova: školní galerie, studentské projekty, výstavní plán, výběrové řízení, kurátorský dohled, koncepce, situace, klauzurní práce, výměnné výstavy, testovací prostor, systém školství vs. galerijní systém, grantová politika Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva kultury a Magistrátu hl. m. Prahy, financování školou

 

Informace o galeriích

 

Galerie AMU
 

 

Vznikla v roce 2008 z potřeb Katedry fotografie FAMU, která neměla kde vystavovat závěrečné práce svých studentů. Je primárně zaměřená na fotografii a nová média, ale vystavují zde i studenti ostatních kateder. Galerie sídlí v Hartigovském paláci na Malostranském náměstí a skládá se ze tří sálů. Právě umístění galerie v historické budově však způsobuje značné problémy. Gotické lomené klenby totiž příliš člení prostor. Velké nebo multimediální projekty se sem špatně umisťují, a proto je v  jednom sále předsazená panelová stěna.

Galerie pořádá ročně kolem 11 výstav. Výstavní projekty jsou vybírány, na základě výběrového řízení, uměleckou radou, složenou ze zástupců všech tří fakult školy a vedoucího galerie. Do výběrového řízení se přihlašuje již kurátorsky zaštítěný projekt, přičemž nezáleží na tom, jestli má kurátorský dohled některý z vyučujících školy, student nebo zavedený kurátor. Nejčastěji se v galerii pořádají výběrové skupinové výstavy studentů. Mimo nich se zde vystavují i závěrečné práce všech studentů školy. Obhajoby prací pak probíhají přímo v galerii. O prázdninách galerie vystavuje již zavedené umělce s malými finančními nároky. Ideálně se zde tedy reprízují již připravené výstavy, které se uzpůsobí danému prostoru.

Galerii financuje škola a granty.

Galerie VŠUP

 obr. Galerie VŠUP, zdroj: artalk.cz

 

Vznikla v roce 2000 v jednom z ateliérů školy. Sídlí na Náměstí Jana Palacha. Zaměřuje se na mladé výtvarníky, především studenty. Výstavní plán je utvářen na základě rozhodnutí komise, složené z interních členů školy i externistů. Komise vybírá z projektů, které se přihlásily do výběrového řízení, probíhajícího vždy před létem. Každý projekt musí mít svého garanta, většinou někoho z vyučujících, který ve spolupráci se studenty „kurátoruje“ danou výstavu.

 

Galerie ročně pořádá cca 10 výstav. Mimo tří studentských výstav v letním a tří studentských výstav v zimním semestru hostí i dvakrát ročně výstavu klauzurních prací Artsemestr a jednou ročně diplomových prací Diplomky. Dalšími pořádanými výstavami jsou retrospektivní výstavy zahrnující absolventy školy a jejich vyučující nebo výstavy výměnné. Galerii VŠUP mohou vystavovat i externí vystavovatelé, pro ty je však tato možnost zpoplatněna 20 000 - 40 000 Kč dle délky výstavy. Mimo to je galerie financována školou a z grantů.

Galerie AVU

 

obr. GAVU, zdroj: AVU - Béla Remák

 

Vznikla v roce 1993 (po revoluci a obměně profesorského sboru) z potřeby mít vlastní výstavní prostor. Nachází se v  bývalém ateliéru školy, v ulici s příznačným názvem U Akademie. Funguje jako testovací prostor pro studenty školy, kteří se pořádáním výstav učí nejenom vytvářet, ale i obhajovat svá díla, pracovat s prostorem, s návštěvnickou kritikou a chválou. Mimo studentských výstav v galerii probíhají přibližně dvakrát do roka výměnné výstavy studentů z jiných uměleckých škol. Klauzurní práce se z důvodu malého prostoru vystavují v jednotlivých ateliérech. Výstavní projekty jsou vybírány na základě výběrového řízení dvakrát do roka. Žádosti o granty tedy nejsou formulovány na základě výstavního plánu, ale vychází ze zkušeností z předchozích let a z historie školy. Galerie je financována udělenými granty a školou, která kromě GAVU finančně podporuje i Galerii Pavilon.                                             

 

Galerie Pavilon

 

obr. Galerie Pavilon, zdroj: artalk.cz

 

Ačkoliv je provoz galerie hrazen z grantových prostředků AVU, nevznikla z popudu školy. Je menší a má jiné poslání než školní galerie. Mezi výše uvedenými galeriemi má tedy výjimečné postavení. Přesto však výstavní plán tvoří zhruba z poloviny studenti AVU.

 

Galerie vznikla roku 2007 původně v jednom z prázdných obchodů, které škola pronajala ve Vinohradském pavilonu. Založila ji trojice studentů J. Pfeifffer, A. Čermák a P. Sterec, kteří nechtěli studio nebo ateliér, ale výstavní prostor mimo školu. Ve Vinohradském pavilonu galerie fungovala pouze jeden semestr. Pak se do pavilonu vrátili obchodníci. Zakladatelé galerie však nechtěli, aby celá myšlenka zanikla, a proto našli nový prostor v blízkosti Karlova mostu. Kůlnu Pfeifferovy rodiny a jejich souseda. Škola zaplatila rekonstrukci prostoru, domluvila pronájem za symbolickou částku a poskytla desky z Rittsteinovy výstavy. Ostatní práce byly provedeny svépomocí.

 

Nová galerie dostala jméno Pavilon, aby byla zachována návaznost na předchozí umístění galerie. Pavilon dával studentům první možnost vystavovat v prostoru, který, narozdíl od větší GAVU, byli schopni obsáhnout. Změna nastala v roce 2008. Galerií, které se profilovaly na první výstavy studentů, bylo najednou hodně, a tak přišel nápad na změnu koncepce. J. Pfeiffer se spojil s T. Vaňkem, vyučujícím na AVU, a vytvořili koncepci tzv. situací. Situace fungují na principu interaktivity mezi umělcem a diváky a nabízí tak autorům novou zkušenost s výstavnictvím, kde se opravdu jde s kůží na trh. Situace je „bytí v čase s diváky“. Většinou se jedná o performance, které nejsou vždy dopředu připravené. Důležitým principem je i dokumentace jednotlivých situací, umístěná na webových stránkách galerie.

 

Fotografie či videozáznamy zde neumožňují pouze zprostředkování akce, ale fungují i jako samostatná díla. Mnozí „situátoři“ s tím už dopředu počítají a téma situace na webových stránkách dále rozvíjejí nebo vytvoří dokonce projekt nový. Zacílení pouze na daný moment/situaci podporuje také fakt, že se umělci nemusí starat o žádné organizační a propagační záležitosti. Každá situace má číslo a pozvánka je rastr, do kterého se doplňují informace. Často není dopředu znám název situace, takže diváky může nalákat pouze jméno umělce. Díky situacím je Galerie Pavilon velmi nenáročným, nízkonákladovým projektem, který však přichází s něčím novým. Mám pocit, že se nejedná o Galerii Pavilon, ale spíše jen o Pavilon, zajímavý koncepční projekt, který snad bude mít v brzké době i své teoretické zpracování.

 

Problematika identity galerií při uměleckých vysokých školách

 

Problém vzniká právě spojením školského systému a systému galerijního. Oba jsou velmi specifické a spíše rozdílné než shodné. Jeden stojí na přísném systému, řádu a druhý se naopak nijak nevyhraňuje. Proto jejich spojení v mnohém skřípe.

 

Hlavní problematickou oblastí jsou finance. Školy své galerie sice dotují, ale hlavní finanční zdroj tvoří granty. Bez těchto grantů, které jsou získávány buď na základě výstavního plánu, anebo jen na základě tradice a dobré pověsti, by některé galerie vůbec nemohly fungovat. Galerie se každoročně ucházejí o granty Magistrátu hlavního města Prahy a granty Ministerstva kultury České republiky. Úspěšné jsou pouze v prvním případě. Ministerstvo kultury má, kromě nedostatku peněz, prý pocit, že galerie tohoto typu spadají pod ministerstvo školství a na jejich financování by se tedy měli podílet školy samy.

 

Jak ale podobné galerie specifikovat, kam je pro podobné potřeby zařadit? Např. Galerie AVU (GAVU), už dává jasně najevo ve svém podtitulu „testovací prostor“, že se jedná o místo, kde si studenti mohou testovat své schopnosti a dovednosti. A to se vším všudy. Od zpracování projektu až po instalaci, vernisáž a deinstalaci. Podle mého názoru je v takovém případě galerie součástí praktické výuky, a měla by tedy být pod patronací ministerstva školství.

 

U některých galerií to však není tak zřejmé. Například napojení Galerie AMU (GAMU) na školu tak těsné není. I když zde probíhají zejména skupinové výstavy studentů školy nebo výstavy klauzurních prací, o letních prázdninách se galerie snaží vystavovat již zavedené umělecké osobnosti. Funguje tedy napůl jako galerie školní a napůl jako klasická veřejná galerie. Rozhodnout tedy, do jaké spadá oblasti, a kdo by se měl podílet na jejím financování, je velmi těžké.

 

Zvláštní postavení v případě financování hrají samotné školy. I když galerie vznikly na jejich popud (mimo Galerii Pavilon), neuznávají, že jsou galerie plně jejich a omezují se pouze na placení provozních nákladů (mnohdy je ani nelze oddělit, protože výstavní prostor je součástí školní budovy). Vzniká tak poněkud paradoxní situace, ve které jsou galerie vedené jako samostatné subjekty, ale nemají vlastní zaměstnance, prostory, finance, samostatnou propagaci apod. Disponují pouze penězi získanými z grantů. Často ale právě spojení školního prostředí a výstavní instituce znemožňuje o některé granty žádat. Například jednou z podmínek výběrového řízení ministerstva kultury na podporu galerií je minimálně 30% finanční spoluúčast žadatele o grant. Žadatelem však nejsou školy, ale galerie. A ty jsou neziskové, negenerují žádné příjmy, takže se nesením 30% nákladů na projektu podílet nemohou. Dalším úskalím bývá, že ministerstvo každý rok specifikuje tematické okruhy projektů, které mohou být do výběrového řízení přijaty. Například pro rok 2013 je podpora zaměřena na prezentaci sbírek muzeí a galerií přes internet a na prezentaci sbírek formou odborných katalogů.

 

Dobrou zkušenost mají galerie s jednoletými granty Magistrátu hlavního města Prahy, které nejsou tak úzce specifikované. Grantová kritéria vycházejí z hodnocení dosavadních činností žadatele, kvality předkládaného projektu (soulad s koncepcí kulturní politiky Magistrátu hl. m. Prahy, umělecká kvalita a jedinečnost, připravenost projektu, kvalita zpracování žádosti, atd.) a ekonomických parametrů projektu.

 

Dalším problémem jsou návštěvníci, a to hlavně otázka, jak je do galerie přilákat. S tím souvisí i lokace jednotlivých galerií. Pokus vystavit Diplomanty AVU v deseti ateliérech školy skončil krachem. Výstavu shlédlo minimum diváků, protože nebyla v centru města v prestižním výstavním prostoru. Ani návštěvní hodiny galerií nejsou příhodné. Galerie, které jsou přímo součástí školní budovy (např. GAVU), se musí podřídit chodu vyučování. O víkendech a prázdninách tedy bývá zavřeno.

 

Otázka, kterou se ptáme po identitě těchto výstavních institucí, zní: Jsou součástí systému školství nebo umělecké scény?

 

Z výše uvedených důvodů je nutné galerie při vysokých uměleckých školách zařadit do systému. Není totiž jasné, kam spadají, a proto jedno ministerstvo svaluje odpovědnost za ně na druhé. A finanční situace galerií se nelepší. Z uměleckého hlediska žádné přesné systematické zařazení nepotřebujeme. Naopak.

 

Spojení galerijního a školního prostředí má své nevýhody, ale je v mnohém užitečné. Školní galerie totiž dávají příležitost jak vystavujícím studentům, tak návštěvníkům. Studentům poskytují první možnost vystavovat a mohou tak být odrazovým můstkem pro jejich budoucí kariéru.  Návštěvníky poučují o nových myšlenkách a přístupech ve výtvarném umění. Ukazují, kdo bude v následujících letech ovlivňovat kulturní scénu.

 

 

B. Oberhelová, leden 2013

 

Vzdělávací program (PDF)

https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcoLWdQNENsQ0x2QWM/edit?usp=sharing