Street Gallery Beroun

Vzdělávací program v PDF

list 1 https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcodkdwU2NXbkoxeUU/edit?usp=sharing

list 2 https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcoYkNDTnlaN1ZfT0U/edit?usp=sharing

 

Klíčová slova: Street gallery, Beroun, plakát, veřejný prostor, propagace

Obrázek I. – Logo galerie, zdroj: www.galerie-beroun.cz

 

Základní informace

Street Gallery Beroun je projekt Městské galerie Beroun, který vznikl na počátku roku 2012 a umožňoval prezentace děl výtvarných umělců mladé a střední generace se vztahem k městu Beroun a jeho okolí. Základní myšlenkou je již od založení, zprostředkování děl méně známých autorů široké veřejnosti. „Projekt by zároveň měl dát šanci pro prezentaci těm tvůrcům, jejichž díla díky povaze, popř. rozměrům nebo technologii není možné vystavit v současných berounských galerijních podmínkách.“ Vybraní umělci mají k dispozici reklamní plochy rozmístěné po celém městě, na kterých jsou prezentovány reprodukce jejich děl v podobě plakátů navržených grafickým studiem. Galerie uvádí každý rok dvanáct umělců, kteří se zavazují odkoupit část tištěných materiálů (plakáty, kalendáře). V roce 2013 se projekt rozšířil o další evropská partnerská města Rijswijk, Goslar, Brzeg a získal název European street gallery 2013. Díky spolupráci se sdružením Stranou, bude také představena tvorba dvanácti básníků. Během tohoto roku každé z měst představí tři vybrané umělce, jejichž díla budou vystavena na závěrečné souborné putovní výstavě.

 

Doprovodné projekty

Projekce v městském kině

Před každým promítaným filmem je představena tvorba autora, který vystavuje v daný měsíc. Soubor děl, který umělec poskytl galerii je sestaven do třiceti vteřinového spotu a nově doprovázen i zvukem - přednesem básně dalšího umělce.

 

Internetová galerie

Jsou zde zařazena díla, která se nevešla na plakátovací plochu. Její důležitou funkcí je propagace a podpora projektu a MG Beroun.

Obrázek II. – Souborná výstava v Duslově vile 2012, zdroj: www.berounskyregion.cz

 

Souborná výstava

Na konci každého roku se koná souborná výstava všech děl v galerii v Duslově vile v Berouně. Umělecká díla se tak navrací z veřejného prostoru města zpět do galerijního prostoru. V roce 2013 se tato výstava objeví ve všech partnerských městech, ze kterých pochází vybraní umělci.

 

Kalendář

Je vydáván v rámci souborné výstavy a část nákladu si odeberou umělci. Slouží také jako propagační materiál MG Beroun a partnerů projektu.

 

Forma prezentace

Umělec předloží radě MG Beroun obvykle soubor prací, ze kterého je vybráno jedno dílo. Pokud umělec nemá jiný záměr (např. viz práce Václava Matouška), pak je jeho dílo prezentováno veřejnosti prostřednictvím plakátu, který je „nosičem vystavovaných exponátů“. Plakáty jsou umístěny na reklamních plochách i samostatných stojanech v ulicích města Beroun. Umělecká díla jsou vlastně vystavena v podobě reklamních materiálů, a pokud je divák přímo nehledá, téměř nejsou rozeznatelná od ostatních plakátů. Za rok se takto prostřídá dvanáct umělců, kteří se poté ještě znovu představí na souborné výstavě v Berouně.

 

Obrázek III. – projekt Místa v paměti, autor Václav Matoušek, 2012, zdroj: www.galerie-beroun.cz

 

Podoba plakátu

Všechny plakáty vycházejí ze základního vzoru (postranní pruh s informacemi a logem galerie) a proměňují se pouze reprodukce děl. Plakát je někdy doplněn „vzorky“ z umělcovy tvorby - menšími reprodukcemi dalších děl kompozičně umístěnými pod hlavním dílem. Každý měsíc je tištěno 70 velkoformátových barevných plakátů a část nákladu opět odebírají samotní umělci.

 

Vlastní pohled na galerii

S projektem Street gallery Beroun jsem se setkala náhodně při pravidelné cestě autobusem přes město Beroun do Prahy a zpět. Několik dní, možná i týdnů, jsem na každé zastávce zkoumala plakátovací plochy, na kterých mi „něco nesedělo“. Na každé z nich se totiž objevily plakáty s čistou bílou plochou, která se postupem času zaplňovala různými poznámkami. Vzhledem k tomu, že jsem byla odkázána na rychlost autobusu, se mi nikdy nepodařilo rozeznat zbytek plakátu, pouze bílou plochu. Dnes již vím, že se jednalo o dílo Václava Matouška, které bylo založené na vztahu ke konkrétnímu místu (připsání vlastního zážitku na čistou část plakátu).

 

Po nějaké době jsem při procházce městem objevila samostatný stojan s reprodukcí malby v podobě plakátu, který jsem si tentokrát mohla pečlivě prohlédnout. Plakáty s tímto dílem a logem galerie také nahradily popsané bílé plochy. Přes uvedený název galerie jsem poté na internetu vyhledala více informací, které jsou poměrně přehledně uvedeny na jejích oficiálních stránkách.

 

Tato zkušenost mi přinesla dva zásadní poznatky o galerii: prvním z nich je prezentace pouze jednoho díla po celém městě a druhým je velká podobnost galerijních plakátů a ostatních reklamních materiálů. Galerie ve veřejném prostoru by určitě mohla být přitažlivá pro návštěvníky Berouna. V tomto případě by například mohlo být prezentováno více uměleckých děl na různých místech, které by bylo možné cíleně vyhledávat a zároveň tak poznávat město. Jak jsem již zmínila z umělcovy tvorby je vybráno pouze jedno dílo, i když na webových stránkách je uveřejněn celý soubor. Od založení galerie s veřejným prostorem aktivně pracoval pouze již zmíněný Václav Matoušek. Soudím tedy, že by stejný náklad plakátů mohl obsahovat širší výběr z tvorby jednoho umělce.

 

Využití plakátu jako formy prezentace díla napovídá, že se jedná o záměrnou propagaci. Mohlo by se zdát, že jde pouze o představení mladého umělce širokému publiku, avšak plakáty slouží především jako reklama Městské galerie Beroun a sponzorů projektu Street gallery Beroun. Plakát s textem a značkami různých firem je proto často obtížné rozpoznat ve velkém množství reklamních materiálů na plakátovacích plochách.

 

Pracovní list

Z poznatků o galerii a z vlastní zkušenosti vychází edukační program navržený pro žáky druhého stupně základní školy. Aktivity prezentované formou pracovního listu je možné využít i samostatně k doplnění výuky výtvarné výchovy.

list 1 https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcodkdwU2NXbkoxeUU/edit?usp=sharing

list 2 https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcoYkNDTnlaN1ZfT0U/edit?usp=sharing

 

 

Zuzana Kolebabová, červen 2013

 

Zdroje

Street gallery Beroun [online]. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z: http://www.galerie-beroun.cz/

Site-specific galerie

Vzdělávací program v PDF
https://docs.google.com/file/d/0B9_qJCKi8NcoV0xHZl9xNjkzRzg/edit?usp=sharing

Klíčová slova: site-specific, alternativní výstavní prostor, současné umění, studenti umění a kurátorství, lokální charakter, neziskovost, nezávislost

Site-specific

V České republice existuje množství malých neziskových a do určité míry nezávislých galerií, které mívají často charakter site-specific. Termín site-specific se užívá pro projekty, které jsou spjaty s určitou lokalitou, prostorem, jsou na něm závislé a pracují s ním. (více in Václavová, Žižka: Site specific) Pro příklad můžeme uvést site-specific festivalový projekt 4+4 dny v pohybu, jehož dějištěm byly například opuštěné prostory bývalého pivovaru, továrny, čistírny odpadních vod a v letošním ročníku 2012 dokonce budova bývalého kasina.

Site-specific festival 4+4 dny v pohybu v bývalém kasinu v Praze roku 2012. Zdroj: Lenka Marxová

Jednou ze site-specific galerií v Praze je galerie F43 na Olšanských hřbitovech, kterou založila roku 2009 japonská umělkyně Yumiko Ono, absolventka VŠUP z ateliéru Jiřího Davida. Umělci vystavující v této galerii mohou jednak reagovat na prostředí hřbitova, ale rovněž si musí poradit s malým výstavním prostorem.

Galerie F43 na Olšanských hřbitovech s  Y. Ono a J. Davidem. Zdroj: www.actiongalleries.cz

Tyto specifické galerie bývají zakládány především studenty uměleckých škol či kurátorských studií, a to z různých důvodů. Nejběžnějším z nich je ale problém nedostačujících výstav ve větších městech, které by se týkaly současného umění. To potvrdili sami zakladatelé těchto site-specific galerií během tematických diskuzí pořádaných roku 2013 (více viz Zdroje), kde jako důvod založení svých galerií uváděli, že chtěli „dobré“ výstavy ve městě, kde žijí. Jako příklad můžeme uvést vznik galerie Zutý Mánes v Českých Budějovicích nebo galerii Kaluž, které zas chyběly zajímavé výstavy „mladého umění“ v Ostravě. Podle uměleckého kritika K. M. Zavadila jsou kamenné instituce, reprezentované „zmrtvělým“ Veletržním palácem NG, nefunkční, a proto se současné české vizuální umění přesouvá do těchto malých galerií. (Sýkorová, 2011, s. 126) Lenka Sýkorová, která založila web www.actiongalleries.cz, kde se věnuje site-specific galeriím, se přidává k postoji Zavadila a ve své publikaci uvádí, že „tyto studentské galerie mnohdy suplují galerijní prostor, který by místní obyvatele pravidelně seznamoval s tvorbou studentů vysokých uměleckých škol.“ (Sýkorová, 2011, s. 179)

Umístění a prostor

Fenomén zakládání neziskových site-specific galerií stále vzrůstá, a tak tyto galerie můžeme objevit na nejrozmanitějších místech naší republiky. Prostory pro galerii si vybírají sami umělci či začínající kurátoři, anebo je daný prostor osloví sám. To například uvedla jedna z kurátorek Fresh air gallery na diskuzi Negalerie v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu, která nehledala místo pro galerii jako jiní kurátoři, ale prostor podchodu si jí našel sám, oslovil ji a nenechal ji chladnou. Posléze ho jeho kurátorky začaly opečovávat a využívat k výstavám. Lokalita podchodu znamená pro umělce, kteří zde vystavovali, poradit si s určitým prostorem a prostředím. Jedná se tedy opět o site specific galerii, která vždy fungovala za typicky běžného provozu, protože prostor podchodu má primární funkci k procházení obyvatel, nikoli k vystavování uměleckých děl. To je až funkce sekundární, kterou mu přiřadily kurátorky. Je zde tedy opět důležité pracovat i s lokálním charakterem galerie.

Příprava na výstavu ve Fresh Air Gallery. Zdroj: www.actiongalleries.cz

 

Nekomerční galerie vzrůstají v privátních garážích, půdách, bytech, například galerie Bytovka nebo již zmíněný Zutý Mánes. Často je můžeme objevit také v nejrůznějších vitrínách a výlohách, kupříkladu galerie Vitrínky, 115/55, Potraviny, m.odla a další. Jako výstavní prostory slouží i ryze specifická místa, jakými je třeba hřbitov, benzínová pumpa, krematorium, ale i prostor v peněžence nebo ledničce (podrobněji viz přiložený pracovní list).

Komunikace galerií

Způsob komunikování mezi vystavujícími, kurátory a návštěvníky je mnohdy u těchto galerií co možná nejúspornější. Na pořizování propagačních materiálů leckdy nezbývají peníze, a proto se veškerá pozvání odehrávají především na webu – na komunikačních sítích typu Facebook, Twitter, na webových stránkách galerie či jiných kulturních serverech, např.: actiongalleries.cz, artlist.cz, artalk.cz, advojka.cz a další. Většina galerií je také zaregistrována na síti Facebook, kde je možné setkat se nejen s angažovanými uživateli, ale i s kulturním programem galerie.

Množství těchto galerií funguje způsobem vernisážových večírků, některé z nich bývají zejména pro zvané, pro přátele, ale jiné uvítají i nové zájemce o umění. Otvírání výstavy bývá spojeno s nějakou sociální akcí – performance (galerie Umakart), happeningy či galerie Vitrínky v Ústí nad Labem pořádají soutěže, jejichž výherce se stává dalším prezentovaným umělcem v galerii. Charakteristický je lokální charakter těchto galerií, přičemž se vystavujícími umělci stává úzký okruh umělců pohybujících se okolo dané galerie. Některé galerie fungují non stop, například ty vitrínového typu či galerie Buňka v Ústí nad Labem.

Financování

Společným znakem takovýchto galerií zakládaných studenty umění a kurátorství bývá neziskovost a nezávislost. Pojem nezávislost je ale mnohdy relativní, protože některé tyto galerie jsou podporovány například vysokou školou kurátorů. Můžeme jmenovat kupříkladu galerii Pavilon, podporovanou AVU, nebo Armaturku, financovanou Fakultou umění a designu v Ústí nad Labem. Několik galerií také žádá o granty, a to nejčasněji své fakulty, kulturní odbory měst, ministerstvo kultury a soukromé nadace, například nadaci Vodafone, která je nyní otevřená k podpoře „nadějných“ projektů (dle posouzení nadace Vodafone).

Výstava Matyáše Chocholy v prostoru bytové galerie Zutý Mánes. Zdroj: www.actiongalleries.cz

Mnoho site-specific galerií ale bývá opravdu nezávislých. To znamená, že žijí z financí samotných kurátorů, nemají žádné dotace ani granty. Příčinu musíme většinou hledat v osobních důvodech kurátorů, kteří odmítají být omezováni grantovým systémem nebo je pro ně méně namáhavé vydělat peníze na provoz sám, nežli žádat o grant, který dle některých kurátorů stojí velké úsilí získat. Jiný důvod, proč nežádají o finanční podporu, je snaha vyhnout se „úřednickým věcem“.

Lenka Marxová, květen 2013

Zdroje:

VÁCLAVOVÁ, Denisa; ŽIŽKA, Tomáš.: Site specific. Praha: Pražská scéna, 2008. ISBN 970-80-86102-44-3

SÝKOROVÁ, Lenka: Konečně spolu. UJEP: Ústí nad Labem, 2011. ISBN 978-80-7414-419-6
www.actiongalleries.cz [online]
Diskuze Negalerie pořádaná dne 2. 11. 2012 v Casinu v rámci festivalu 4+4dny v pohybu.
Moderovaná panelová diskuze Galerie jako osobní prostor pořádaná dne 5. 11. 2012 v Archivu výtvarného umění J. Hůly v Centru současného umění DOX.